PRAHA, NÁRODNÍ GALERIE V PRAZE – SBÍRKA STARÉHO UMĚNÍ, SCHWARZENBERSKÝ PALÁC, 8. 12. 2010 – 20. 3. 2011
KURÁTORKA: OLGA KOTKOVÁ
Po výstavě Hanse von Aachena má Praha v tomto roce neopakovatelnou možnost spatřit výstavu dalšího významného umělce z okruhu císaře Rudolfa II. Projekt, na němž Národní galerie v Praze spolupracovala s Broelmuseem v Kortrijku, nesplňuje očekávání do něj vkládané. Toto konstatování je o to smutnější, uvědomí-li si návštěvník výstavy, že takzvaný rudolfinský manýrismus náleží k několika málo ve světě opravdu respektovaným uměleckým příspěvkům pocházejícím z Čech.
Není zde na místě hodnotit přínos Roelandta Saveryho. Tomu se důkladně věnují příspěvky jinak graficky nepříliš povedeného katalogu. (Opět se potvrzuje, že pro historiky umění je obrazová příloha podružná – pouze ilustruje jejich teze. Výpovědní hodnota reprodukcí je sporná. Proto všem doporučuji návštěvu výstavy.)
I přes omezené prostorové možnosti je podivuhodné, jak je expozice nenápaditá. Rozsahem je to malá výstava. Divák spatří 25 obrazů, 7 kreseb, 26 grafik, 2 knihy a 5 zvířat.
Pokud invence končí tím, že si zapůjčíme několik vycpanin, měl by také někdo kurátorovi vysvětlit rozdíl mezi muzeální a galerijní expozicí (občas se zapomíná, že pořádající instituce se jmenuje Národní galerie). A pokud si kurátor myslí, že tímto zdánlivě atraktivním způsobem vizuálně přitažlivé výstavy nalákají více diváků, mýlí se. Divák není idiot a na vycpanou zvěř si může zajít třeba do Národního muzea. Stejně tak může navštívit některé kanceláře zaměstnanců Národní galerie, kde se podobná exotika najde v živém provedení. Toto pochybné fúzování různých uměleckých předmětů vnáší do všeho pouze chaos. Anebo si autoři opravdu přáli, aby po Saveryho výstavě zbyla pouze vzpomínka, že to byla expozice, která ukázala na existenci blbouna nejapného ve sbírkách Rudolfa II., jak nás upozorňovala všechna média? Můžu Vás ubezpečit, že jsem si občas připadal spíše jako blbec.
Co se mi líbilo? Komunikativní kustodka u vstupu do paláce, která mi otevřela dveře. Atmosféra slunečného zasněženého sobotního odpoledne. Snesitelný počet exponátů naplňující alespoň představu o delikátně intimní křehké expozici. Obraz Drancování vesnice. Špičková adjustace kreseb ze zahraničí. Výška popisků. Cena katalogu.
Co se mi nelíbilo? Úsměv unuděné šatnářky i poté co jsem jí dal spropitné. Prosklený průhled od výtahu, kdy lidé trpící závratí musejí prožívat nelidská muka. Podbízivost vycpaných exponátů. Nekoncepčnost a chaotičnost celé expozice. Upovídané a didaktické popisky určené patrně dětem prvního stupně. Většina textů v katalogu stejně jako ohavné reprodukce, které snižují všechno snažení.
Celkové hodnocení: je to špatné, ale líbilo se mi to.
Doporučení pro návštěvníka výstavy: oproti katalogu, kde jsou práce řazeny striktně chronologicky, byl na výstavě učiněn nefunkční pokus představit obrazy v tématických celcích. Někde je tento pokus čitelnější, někde postrádá jakoukoliv logiku. Doporučuji návštěvníkovi, aby se zcela soustředil na obrazy jako na solitéry.
Po vstupu do expozice může návštěvník spatřit na východní stěně zleva tyto obrazy:
Lesní pramen, (1616), Broelmuseum, Kortrijk. Poutavý chrámek jako střed kompozice.
Krajina s ptáky, 1622, Koninklijk Museum voor Schone Kunsten, Antverpy. Hezká vzdušná pasáž mokřadu v pozadí.
Ráj, (1622), Koninklijk Museum voor Schone Kunsten, Antverpy. Nudný obraz, rychle k…
Lesnaté krajině s dobytkem, (1622), Broelmuseum, Kortrijk. Práce ukazuje, že Savery byl schopen vytvořit i obraz monumentálnějších forem. Skvělé dílo.
Ráj, (1618), Národní galerie v Praze. První ukázka, kdy mají autoři potřebu diváka poučovat. Ti z diváků, kteří se neumějí dívat a musejí si přečíst, co mají vidět, se ještě několikrát dočkají. Pokud se ale chcete poučit, kupte si atlas zvířat, najdete jich v něm víc.
Krajina s ptáky, 1622, Národní galerie v Praze. Velice silný obraz. Tam kde umělec propojuje holandizující krajinu s italizující ruinou, je nejzajímavější. Povšimnout si zšeřelého popředí a přesvíceného pozadí. Ale opět se divák musí dozvědět, že autoři pilně odhalili kdejakou svini.
Samostatný panel na jižní straně:
Orfeus a zvířata, (1617), Koninklijk Museum voor Schone Kunsten, Antverpy. Obraz je určen za pohledovou dominantu celé místnosti. Dílo je vyloženě nudné. Přestože je největším obrazem celé expozice, nelze jej použít tak, jak je instalováno.
Na západní stěně lze vidět tato díla:
Krajina s hřebci, (kolem 1630), Národní galerie v Praze. Špatný obraz.
Dva koně s podkoními, 1628, Broelmuseum, Kortrijk. Působivé. Dílo zaujme pro svoji symetričnost a modré pozadí. Bohužel není enigmatičnost kompozice nijak vysvětlena.
Orfeus hraje zvířatům, (1625), Národní galerie v Praze. I přes hezkou kompozici nenáleží k nejlepším obrazům.
Kytice ve sklenici ve tvaru roemeru, (1630), Grand Curtius, Lutych. Zajímavá umělcova poloha. Atraktivní překvapení, přestože nepřekračuje běžné hranice tohoto žánru.
Pohled na Schwarzenberský palác, Národní galerie v Praze. Burdeho převod Saveryho kresby. Velice jemný rukopis. Konjunkturalisticky zdůraznění Schwarzenberského paláce v popisce. Jak poučné.
Dělící červený panel uprostřed místnosti:
Ráj ptáků, (1616), Koninklijk Museum voor Schone Kunsten, Antverpy. Chaotická
kompozice, velice hezké stromoví.
kompozice, velice hezké stromoví.
Odpočívající sedlák, (1616–1617), Staatliche Kunsthalle, Karlsruhe. Zase se dozvíme, co je to za čokla. Mizérie české vysoké školy ikonologické. Krásný kontrastní kolorit, který je v katalogu zcela potlačen.
Papoušek, žába, rak, Staatliche Museen zu Berlin. Fádní až špatný obraz.
Drůbež, (1618), Koninklijk Museum voor Schone Kunsten, Antverpy. Zcela nepochopitelný název pro obraz zobrazující Orfeovu smrt. Pochybuji, že je název tradiční. Velice hezká pravá část s papoušky a další havětí. Perspektiva pojata v nejlepší tradici Pietera Brueghela. Orfeova smrt trochu připomíná lov na ptáky, kteří se schovávají za efektně pojatou vysokou trávou.
Druhá strana dělícího panelu:
Saveryho kresby, možná nejsilnější část výstavy. Nic jiného než slova obdivu. Delikátní, skvělé, nádherné. Divák může jen litovat, že některé práce pocházejí z Lannovy sbírky a do ciziny byly v minulosti prodány pro nezájem z české strany.
Západní stěna pokračující za dveřmi:
Drancování vesnice, 1604, Broelmuseum, Kortrijk. Nepochybně nejsilnější a nejlepší obraz celé výstavy. Typická brueghelovská kompozice. Emocionální a žánrové. Kontrasty zdůrazněné sněhem. Doporučuji sledovat jednotlivé detaily v různých uskupeních. Například zcela vlevo skáče po zasněžené střeše vedle slepic kočkovitá šelma, která by mohla být dost dobře leopardem. Výrazy vojáků a sedláků jsou přímo šelmovské. Kdyby obraz nevznikl v roce 1604, vypadal by takto vpád pasovských do Čech.
Čeští venkované, 1608, Musées Royaux des Beaux-Arts de Belgique, Brusel. Opět jsem poučen o tom, co mám vidět. „Muž vpravo zvrací, z čehož má zjevně radost vepř, který se k němu v očekávání přísunu potravy natáčí“ je interpretační perla, která by mohla být zlatým písmem zapsána do kánonu českých dějin umění! Biji se tedy v prsa, že jsme zase my Češi klasa a mám chuť ze solidarity zachrochtat nad přísunem potravy. Jsme to my Češi ale prasata a zloději! A kdepak jste to Vy, páni kunsthistorici, byli na lupu?
Tak a šup s námi sebemrskačsky rovnou do pekla: Orfeus v podsvětí, (1610), Kunsthistorisches Museum, Vídeň. Velice hezká raná práce. Vypadá to, že se Savery musel asi na popud Rudolfa II vyrovnat i s příkladem Hieronyma Bosche. Krásné dílko ukazuje, že byl Savery především vynikající miniaturista. Doporučuji soustředit se nejdříve na celkové tmavé pojetí skal, za nímž se rýsují pekelné ohně a teprve potom hledat na práci velice vtipné, dynamicky pojaté obludy a pekelníky. Zavřete na půl minutu oči a představte si ony skály. Pak oči otevřete a hledejte postavičky – jsou opravdu boschovsky rozkošné.
Pokračování na severní stěně:
Krajina s jeleny, (1609), Broelmuseum, Kortrijk. Důmyslná kompozice, rámec je tvořen zlomenými stromy v horní i dolní partii. Ve figurální části však nevýrazný chaos.
Lesní krajina s prodavačkou ovoce, 1609, Kunsthistorisches Museum, Vídeň. Divák opět může spatřit to, co Saveryho šlechtí nejvíce a co je typické pro krajinomalbu středoevropského manýrismu. Božská modř v kontrastu se stromovou zelení pravé strany obrazu. Pohádkově nasvícené ledové město. Upozorňuji na skvělou brueghelovskou stafáž v popředí. Také červeň malin nebo lesních jahod zde působí velice živým a osvěžujícím dojmem. Barevně je dílko postavené na principu základních barev červená – zelená – modrá. Sledujte pozorně, protože v katalogu se tento vjem nadobro ztrácí.
Samostatný panel na téže stěně:
Orfeus hraje zvířatům v krajině, 1611, Staatliche Museen zu Berlin. Nejsilnější orfeovské téma z celé výstavy. Divák může až litovat, že se autoři nepokusili nějakým způsobem interpretovat téma samostatně na jedné stěně jako shluk obrazů téhož námětu. Živě až žánrově pojatá ústřední postava. Vše co zdobí Saveryho umění. Modře a zeleně, kompozice puzzle. Proč Národní galerie nezkusí vyrobit puzzle z několika svých slavných děl? Jejich hvězdní Saveryové se přímo nabízejí. Umístění obrazu je velice hezké a působivé. Bohužel ho utlačují dvě kulturněhistorické vsuvky – portréty. Už jsem si říkal, kdepak že nám ukáží Saveryho podobu (mimochodem by stačila na informačním panelu). A samozřejmě nesmí chybět Rudolf II.! Kdepak, to by přeci nikomu nedošlo, že ti dva měli spolu něco společného.
Dokončení instalace na východní stěně:
Lesní bystřina, (kolem 1609), Národní galerie v Praze. Opět kompozice, jejíž efekt je dán vyvrácenými a zlomenými stromy. Krásné zelené a hnědé polotóny jsou na reprodukci v katalogu zcela potlačeny. Obrázek je tam kupodivu navíc neostrý. Pročpak? Pochopitelné, pokud špatný obrazový podklad dojde od půjčitele. Ale od pořádající instituce…
Hon na kance, Národní galerie v Praze. Krásný žánr, ta svině je až dürerovská.
Poutnící opuštějící poustevnu, (kolem 1610–1612), Národní galerie v Praze. Nuda, která navíc asi potřebuje restaurovat.
Hon na jelena, (1610–12), Národní galerie v Praze. Jedna z umělcových vrcholných prací. Dynamická kompozice umocněná zlomenými stromy. Barevný kontrast studených barev pozadí a teplých tónů v popředí. Velice chytrá strategie. Viz např. detail tmavého pařezu a záměrně bílého psa. Zdůrazněný kontrast, který dá vyniknout dynamice běžícího psa, kterého vyvažuje prvek zlomeného stromu v levé části.
V kabinetu grafik je k vidění 24 saveryovských grafik.
Žádné komentáře:
Okomentovat